Nebýt sám – Váňová Magda

Kousek od Závie leží Hokuteple a tam je ráj. Každý si ho představuje podle svého, stačí jen přivřít oči. V řekách teče limonáda, z nebe padá zmrzlina a čokoláda roste holkám a klukům přímo v kapsách. Tuhle nekonečnou pohádku o dětském ráji vyprávěla maminka Konrádovi před spaním a potom oba jeho rodiče zahynuli při autohavárii. Svůj dětský ráj ztratil, ale na Hokuteple nezapomněl. Vyrůstal u strýce a tety na malém městě a teprve v dospělosti si uvědomil, jak byl osamělý, že zatrpklá teta a bezradný strýc mu rodinu nenahradili. Jeho citovou výchovu obstaraly tři dívky. O pět let starší zdravotní sestřička Ema, stejně stará kamarádka ze sousedství Dora, s kterou vyrůstal, chodil do školy a studoval na univerzitě, a o několik let mladší Olivie, sestra Konrádova nejlepšího přítele z fakulty. Jen díky nim ho nepohltilo osamělé dětství, ale přesto i v dospělosti Konráda svazuje podivná nesmělost a nerozhodnost, jako by se chtěl schovat v maminčině Hokuteple. To však nejde, Konrád je muž a přiblížit se k ráji, který v dětství ztratil, pro něj znamená nebýt sám.