Válečné paměti 1940-1944 – de Gaulle Charles – 16,8×23,9

V0186380
CHARLES DE GAULLE (2. 11. 1890 – 9. 11. 1970), francouzský generál, státník,
konzervativní politik. Účastník 1. světové války, od r. 1921 profesor na vojenské
akademii v Saint-Cyru. Po porážce Polska r. 1939 byl jmenován velitelem formující
se tankové divize, za nacistického vpádu do Francie zasáhl v květnu 1940 do bojů
proti Guderianově armádě u Laonu, 5. 6. 1940 byl povolán do Reynaudovy vlády
jako státní sekretář pro válku. Prosazoval pokračování boje po boku Velké Británie.
Po nástupu maršála Pétaina k moci unikl s pomocí W. Churchilla do Londýna,
a zde začal formovat francouzský protinacistický odboj. Od června 1943 byl předsedou
Francouzského výboru národního osvobození, od června 1944 předsedou prozatímní
vlády. V prosinci 1944 uzavřel v Moskvě sovětsko-francouzskou smlouvu,
která byla počátkem obnovy velmocenského postavení Francie v rámci protifašistické
koalice. Referendem z 21. 10. 1945 docílil zrušení ústavy 3. republiky, ale už se
mu nepodařilo při přípravě nové ústavy získat podporu politických stran pro svou
koncepci silné prezidentské moci. Proto podal 20. 1. 1946 demisi. Neschopnost
4. republiky vyřešit situaci v odbojném Alžírsku mu otevřela cestu k moci a r. 1958
nastolil systém 5. republiky. V období 1958–1959 byl ministerským předsedou, poté
v letech 1959–1969 prezidentem Francouzské republiky. V roce 1962 ukončil válku
v Alžírsku a r. 1966 vystoupila Francie z vojenských struktur NATO. Vždy usiloval
o nezávislou politiku Francie, opřenou o vlastní jadernou sílu. Z funkce prezidenta
odstoupil roku 1969 poté, co nebyly v referendu schváleny návrhy na reformu senátu
a územní reorganizaci.